Poprava bestiální židovské nacistické kolaborantky Ans Van Dijk podezřelé ze zrady Anne Frank

...Vyvinulo se u ní něco, co prokurátor později popsal jako "ďábelský lovecký instinkt". Zradila každého, kdo jí přišel do cesty - přátele, vlastního bratra, jeho ženu a jejich tři děti i rodinu vlastní přítelkyně. Abraham Querido, její bývalý manžel, zemřel 30. června 1944 v koncentračním táboře Blechhammer. Souvislost mezi jeho deportací a činností van Dijk však není potvrzena. Van Dijk se také pokusila domluvit si schůzku s Louisem Stodelem, bratrem své přítelkyně Miep, která uprchla do Švýcarska. Louis jí naštěstí nevěřil, na schůzku s ní se nedostavil a válku přežil. V období od května 1943 do srpna 1944 Ans van Dijk se svými komplici zradila 145 lidí, 107 Židů a 38 nežidovských Nizozemců. Jen malá část z nich přežila koncentrační tábory. Mohla však být zodpovědná za smrt až 700 lidí. Autor Gerard Kremer ve své knize "Anna Franková: Příběh zrady" tvrdí, že van Dijk nesla odpovědnost za zradu Anny Frankové a dalších sedmi Židů, kteří se ukrývali v zadní části kancelářské budovy Otto Franka na Prinsengrachtu 263 v Amsterdamu. Kremerův zesnulý otec, taktéž Gerard, pracoval jako správce kancelářské budovy, kde byla část využívána nacisty. Podle knihy prý Gerard Kremer starší občas v této budově maskovanou van Dijk zahlédl. Tam se údajně účastnila schůzek a vyřizovala si telefonáty. Navzdory nezávislým studiím však tato teorie nebyla ani prokázána, ani vyvrácena. Po vylodění spojenců v Normandii v červnu 1944 západní spojenci rychle postupovali směrem k nizozemským hranicím. Ani invaze a rostoucí jistota, že Německo válku prohraje, neutlumily zápal Ans van Dijk a jejích kolegů. Poté, co navázali kontakt s jedním odbojářem a naznačili mu, že jsou sami také zapojeni do odboje, získali si jeho důvěru a jeho prostřednictvím vypátrali řadu úkrytů. Osmnáctého srpna 1944 provedli Němci razii na různých místech nizozemského města Zeist a zatkli třicet až čtyřicet lidí, včetně dvanácti Židů. Jen několik z těchto dvanácti přežilo válku. V Nizozemsku se během války schovávalo 25 000-30 000 Židů. Třetině z nich se přežít nepodařilo. Oficiálně se vzdaly všechny německé jednotky v Nizozemsku 5. května 1945, tři dny před všeobecnou kapitulací Německa. Po skončení války se van Dijk přestěhovala do Haagu, kde byla 20. června 1945 zatčena v domě své přítelkyně. Van Dijk byla obviněna ve 23 bodech z vlastizrady. Před zvláštním soudem v Amsterdamu se přiznala ke všem bodům obžaloby s vysvětlením, že jednala pouze z pudu sebezáchovy, a uvedla svůj obrovský strach z SD jako vysvětlení své zrádcovské role. Během soudního procesu, který začal v únoru 1947, se van Dijk přiznala, že pomáhala nacistům zajmout nejméně 145 Židů, včetně svých příbuzných. Její bývalá milenka, jejíž příbuzní byli Ans van Dijk rovněž zrazeni, ji označila za "ďáblici v lidské podobě". Žádosti o její psychologické vyšetření předseda soudu zamítl a obrátil se na ni s dotazem: "Jak můžete v klidu spát? Copak před sebou pořád nevidíte všechny ty lidi?". Ans Van Dijk byla odsouzena k trestu smrti za vlastizradu. Podala odvolání jak k soudu, tak ke královně Wilhelmině, ale obě její žádosti byly zamítnuty. Rosalie Roozendaal a Branca Simons, Ansiny spolupachatelky, byly zatčeny také. Roozendaal byla propuštěna z vězení v roce 1947, Simons v roce 1959. Den před svou popravou se Ans van Dijk v posledním zoufalém pokusu o záchranu svého života nechala pokřtít a vstoupila do římskokatolické církve. Nic ji však nemohlo zachránit. Ans van Dijk bylo 42 let, když byla 14. ledna 1948 popravena zastřelením. O rok později byl stejným způsobem popraven její bývalý nadřízený - Pieter Schaap, který byl společně s van Dijk zodpovědný za zatčení 10 000 Židů. Po válce bylo v Nizozemsku kvůli jejich válečné minulosti popraveno celkem 39 osob. Jediná žena z těchto 39 byla van Dijk, ze které se stalo synonymum pro zradu Židů v Nizozemsku.