18. květen – výbuch sopky St. Helens

Že se schyluje k erupci, věděli všichni – probuzená sopka St. Helens ve Skalistých horách na severozápadě USA už dva měsíce chrlila popel a páru. Ale že se stane něco takového, to nečekal nikdo. 18. května 1980 v 8:30 ráno přišel nejsilnější, nejničivější a nejtragičtější sopečný výbuch v dějinách USA. Díky tomu, že v blízkosti jsou velké aglomerace – třímilionový Seattle je 150 kilometrů a dvoumilionový Portland jen 80 kilometrů daleko - jde ale také o nejlépe zdokumentovanou erupci v dějinách, která posunula znalosti o vulkánech o míle kupředu.


Citát
„Říkali mi, že to vypadá jako měsíční krajina. Ale měsíční krajina je proti tomuhle golfové hřiště.“ Prezident Jimmy Carter poté, co se proletěl nad místem katastrofy

Americká Fuji
Sopka St. Helens před výbuchem měřila 2.950 metrů a měla tvar dokonale symetrického kuželu. Říkalo se jí americká Fuji - podle stejně tvarovaného symbolu Japonska. Když se v březnu probudila, američtí geologové začali bít na poplach. Trvali na tom, že se celá oblast hory musí uzavřít. To nakonec zachránilo tisíce životů.


Sopka St. Helens před výbuchem

Výbuch
Peklo začalo v neděli 18. května, v 8:30 ráno. Oblast postihlo silné zemětřesení s epicentrem přímo pod severním úbočím hory. To způsobilo největší sesuv půdy ve známé historii lidstva. Celé úbočí hory se dalo do pohybu rychlostí až 250 km/h a zavalilo údolí do vzdálenosti 21 kilometrů. Pokryta byla oblast 62 km čtverečních. Vrstva zeminy byla místy silná až 190 metrů.
Jenže to nejhorší mělo teprve přijít. Sesuv totiž vystavil částečně roztavené podloží atmosféře a nižšímu tlaku. Následoval obrovský výbuch, který „odstřelil“ vrcholek hory – zmizelo z ní 400 metrů, po chybějícím vrcholku zůstal kráter široký 3 km a hluboký 500 metrů. Kameny létaly nadzvukovou rychlostí.  Roztaven ledovce způsobily laviny bahna a kamení, které se řítily z hory rychlostí 270 km/h. Některé se zastavily až 50 km daleko. Sloup sopečného prachu dosáhl výšky 24 kilometrů.


Ta samá hora po výbuchu - je nižší o 400 metrů

Následky
Během řádění sopky zahynulo 57 lidí. Výbuch srovnal se zemí všechnu vegetaci a budovy v prostoru 600 km čtverečních, tedy v okruhu 13 kilometrů od hory (to je víc než rozloha Hlavního města Prahy včetně všech předměstí). Vědci nakonec spočítali, že měl energii 1600 hirošimských atomových bomb.
Lesní správa odhadla počet zničených stromů na 10 milionů, v lesích zahynulo asi 7000 kusů vysoké zvěře.  Zničeno bylo 200 budov a 185 kilometrů silnic. Obrovské štěstí bylo, že byla neděle, takže se v lesích nepracovalo. V pondělí by mrtvých bylo o stovky víc.
Tragickým hrdinou výbuchu St. Helens se stal David A. Johnston, šéf vulkanologů z Americké geologické služby. Byl první, kdo 18. května informoval o erupci. Ze svého stanoviště 10 kilometrů od sopky zaslal zprávu „Vancouver, Vancouver, je to tu!“. Poté ho smetl výbuch. Jeho tělo se nikdy nenašlo, trosky jeho auta až o 13 let později.